Cesta do kolébky lidstva IV: Vodu pro El Molo

Chce-li někdo vyprávět příběh lidské evoluce, měl by začít na dně velké příkopové propadliny, na hranici Keni a Etiopie. Třeba zrovna tady, u smaragdové hladiny jezera Turkana. Na základě archeologických objevů a genetických testů je tato oblast považována za místo, kde se člověk „postavil na zadní“ a odkud se později rozběhl dále do světa. O co romantičtěji zní historie, o to smutněji vypadá realita při pohledu do „kolébky lidstva“.


Text a fotografie chráněny autorskými právy. Reprodukce pouze se svolením autora (c) František Štaud (pro Lidé a Země, srpen 2008)
Další fotografie z Keni

Patnáct kilometrů, tedy hodinu cesty a dvě vyměněné pneumatiky, za Loiyangalani, na samém břehu jezera Turkana žijí lidé El Molo -nejpolitováníhodnější kmen Keni. Nevšední zážitek předznamenává již samotná cesta pustinou, lemovaná kameny s bílými značkami. Tudy prý jednou povede do vesnice pitná voda. Ano, příslušníci lidské rasy, žijící v místech, kde se lidská rasa před miliony let formovala, nemají ve třetím tisíciletí k dispozici pitnou vodu! Výhradním jídelníčkem jsou tu ryby a alkalická voda z jezera Turkana; a výsledkem této diety jsou degenerované končetiny, zkažené zuby a slepé oči.
"Měl jsem dojem, že jsme narazili na národ, který přežíval jenom díky tomu, že Čas jej zapomněl vyřídit úplně," napsal o kmeni El Molo v knize Journey to the Jade Sea John Hillaby.

 V roce 1984 keňský paleontolog Richard Leakey objevil na východním břehu jezera téměř kompletní zkamenělinu prehistorického člověka vzpřímeného, zvaného Turkana Boy. Ve stejných místech následovala řada dalších významných antropologických objevů, které celé oblasti daly přezdívku „kolébka lidstva". Podle testů mitochondriální DNA se navíc ukazuje, že právě odtud se před 50 tisíci lety moderní člověk vydal na cestu kolem světa.

Krajina kolem jezera je nenapodobitelná. Monochromatická, prázdná, tančící v tetelivém vzduchu. Pouze smaragdově zelená hladina jezera Turkana nabízí barevné rozptýlení z černobílé nevýraznosti. Při bližším prozkoumání ale jezero poněkud ztrácí na přitažlivosti. Voda je cítit mýdlem, a stejně tak i chutná. Je sotva pitelná, alkalická, odpudivá. A plná krokodýlů. Pokud mají v pekle jezero, musí vypadat stejně jako Turkana - krásné a záludné. V prazvláštním mikroklimatu horka, větru a vodních výparů tu krokodýli žijí ve stabilních podmínkách téměř bez nepřátel a dožívají se požehnaného věku i rozměrů. V roce 1965 jich tu herpetologové posbírali na sedm tisíc, současná populace čítá asi deset tisíc kusů. Voda jezera je překvapivě životodárná, plná neuvěřitelného množství ryb neméně neuvěřitelných rozměrů - okoun nilský tu nezřídka dosahuje až 100 kilogramů. Jezero tak dokáže uživit kromě tisíců krokodýlů i miliony ptáků, ale i pár stovek příslušníků kmene El Molo, žijících hned na břehu.

El Molo je nejmenší kmen Afriky a možná i celého světa, kmen, který jí ryby. Jejich jméno prý pochází ze Samburského "Loo molo onsikirri - lidé, kteří jedí ryby". Jsou to nádherní, milí, jemní lidé, kteří nevlastní téměř nic. Žijí tu na břehu jezera Turkana, bez stromů a bez stínů, v chýších z trávy, palmového listí a kousků naplaveného dříví, bičováni poryvy větru a písečnými bouřemi. Jejich původ není zcela znám, říká se, že před dvěma tisíci let přišli se Somálska. Podle jiných zdrojů to jsou potomci Samburů nebo Rendillů, které už nebavilo cestovat a hledat vodu a naučili se novému stylu života na břehu Turkana. Na palmových vorech pádlují po hladině jezera a s neuvěřitelnou obratností chytají Nilské okouny a tilapie, občas krokodýly a hrochy. Po rozehřátých kamenech kličkují bosky mezi zmijemi a škorpióny. Jedí ryby a pijí vodu z jezera. Již v knihách dávných cestovatelů je popsán jejich vyzáblý vzhled a podivně křivé nohy, zřejmě v důsledku dietních problémů.
Peter Matthiessen v knize The tree where Man was born (Strom kde se narodil člověk) píše: Samburové a Turkanové se týdny přiživují u El Molo, kteří mají dostatek ryb, ale nesnesou hladové pohledy těchto cizinců, poflakujících se okolo. „Jiné kmeny", tvrdí El Molo, „umí ryby lépe jíst než chytat. Musíme je nakrmit, aby měli dostatek sil odtud vypadnout."


Dnes už takovýto despekt k sousedním kmenům zjevně nechovají. Naopak, manželství mezí příslušníky různých kmenů jsou poměrně častá a s ohledem na omezený genetický potenciál posledních pár příslušníků i nezbytná. Ve dvou vesnicích tu žije asi 700 lidí, z nich ale necelé dvě stovky mohou tvrdit, že jsou čistokrevní El Molo. 

Procházím se mezi chýšemi z palmového listí, rozesetými jak ptačí hnízda na rozpálené lávové půdě beze známek vegetace. Mezi páchnoucími zbytky ryb poházenými po zemi pobíhají nahaté děti. Jakoby filmařský štáb rozložil kulisy k natáčení filmu z doby kamenné. Přímo uprostřed vesnice stojí malá škola, kde právě probíhá vyučování. Stavba je to jednoduchá, čtyři sloupy a palmová střecha, beze zdí a není tedy složité nahlédnout dovnitř. Učitel, Isaya Tenguhik, zde učí asi 20 dětí všeho věku, volně přechází mezi čtením, psaním a počty. Dvě mladé ženy na kraji vesnice staví nový dům tak, jak velí letitá tradice - z palmového listí. Nespěchají, stavba nového příbytku jim zabere maximálně jedno odpoledne. Jak z grilovacího roštu sálá ze země teplo, naakumulované v černých lávových kamenech - přinejmenším s podlahovým vytápěním si tu při budování nových obydlí nemusejí dělat starosti. Projít se tu bosý, by pro mne znamenalo upéci si chodidla na černé lávě rozpálené nemilosrdným sluncem. I některým dětem, jež boty samozřejmě nemají, naskočí tu a tam puchýřek. Zručně si jej však odoperují ostrou rybí kůstkou. Těch se tu válí tisíce. 

Jezero poskytuje místním jediný přísun stravy a tekutin, tedy ryby zapíjené vodou nabranou přímo z jezera. Občasné zpestření jídelníčku přinese ulovený krokodýl anebo tu a tam hroch. Omezená variabilita stravy a především naprostá absence pitné vody přinášejí nejmenšímu africkému kmenu vážné zdravotní problémy. Obsah alkalických solí a fluoridů ve vodě z jezera několikanásobně přesahuje limity Světové zdravotnické organizace, což má neblahý dopad na zdravotní stav. Téměř všichni dospělí tu mají zhnědlé zuby, křivé kosti, někteří oslepnou.

V přestávkách mezi rybolovem se vesničané nerušeně věnují svým dvěma činnostem; navlékání jabloneckých korálků do pestrobarevných náhrdelníků, čelenek a náramků, které pak beztak nemají komu prodat, nebo výrobě štěrku pro místní rozestavěný sklad ryb. Kamínek po kamínku vkládají do staré gumové pantofle, úderem dalším kamenem jej rozdrolí a vysypou na hromádku před sebou. A tak celý den sedí na pálivém slunci, mlátí kamenem do pantofle, dokud hromada štěrku neváží padesát kilogramů - za což jsou odměněni v přepočtu asi deseti korunami! Ani za tuto almužnu si nicméně nemají prakticky co koupit, protože nejbližší „obchod" je v Loyangalani. A tak dál okusují sušené ryby a zapíjejí je louhem z jezera.  

Dívám se kolem a zdráhám se uvěřit realitě třetího tisíciletí v kolébce lidstva. Každou chvíli se mi na ruce pověsí dvě nebo tři malé děti a bezelstným pohledem mlčky vysílají spousty otázek. Malý chlapec, mentálně i fyzicky zaostalý, se za mnou plazí v prachu a kamení a s nepřítomným výrazem a zkaleným zrakem mě neustále sleduje po vesnici, po pobřeží, a hluboko v mysli, jako memento, zůstává ještě měsíce po návratu z Keni. Zdá se, že příroda i zbytek lidstva se proti El Molo spikly. Tam, kde se člověk před miliony let napřímil, se dnes jeho potomci plazí v prachu a čekají na vodu. Přes veškerou nepřízeň osudu však ve tvářích El Molo nenacházím stopy zoufalství. Vesničané jsou, na rozdíl od nedalekých Turkanů a Samburů, velmi přátelští (a střízliví). Neschovávají se přede mnou, nehází kamením a nežebrají. Pouze jedna dívka neodhadnutelného věku po mně neustále žadoní další a další sladkosti, prý pro jejího nemocného synka. Po nepříjemných zkušenostech s Masaji a Sambury z minulých týdnů jsem více než obezřetný. „Tak mi to dítě přiveď, dám mu bonbóny", reaguji trošku podrážděně, když se mě několik hodin doslova drží za rukáv. Dívka se nenechá odbýt a kyne na mě, abych ji sledoval do jejího příbytku. Po kolenou se prodírám slámou a uschlými listy do tmavé chýše; a na kamenné zemi, zachumlaný v přikrývkách spí její synek. Malý, roztomilý, podvyživený a nemocný. Do morku kosti se stydím za svoje předsudky, kdybych už neklečel, s omluvou a pokorou bych padnul na kolena.

Cestou zpět na jih se mi hlavou honí otázky, kterých tam je podstatně více než odpovědí. V Loiyangalani se náhodou potkávám s Josephem Leshori a Danielem Lealo z Nairobi, kteří tu připravují projekt „Voda pro El Molo".
„Pitnou vodu přivedeme v PVC trubkách z hor, vzdálených asi patnáct kilometrů a ve vesnici ji budeme filtrovat", vysvětluje Daniel, inženýr projektu.
„Kdo to platí?", zajímám se.
„Jeden milion dá parlament, jeden milion přispěje katolická církev, něco přihodí vláda," říká Joseph. „Zbývá sehnat ještě asi pět milionů. Kdybychom je měli, tak El Molo mají do dvou měsíců pitnou vodu", tvrdí optimisticky.
Poněkud skeptičtěji se k projektu vyjadřuje Jim, místní misionář - „Ty plastový trubky nemají šanci přežít první deště. Voda a pohyb půdy to spláchne do jezera". Navíc, pumpy a filtrační zařízení budou závislé na elektřině, která tu nikdy nebyla, nebo na naftě, která je nejblíže 300 kilometrů daleko v čerpací stanici Marsabit.

Realizaci projektu však více než neúplatné klimatické podmínky ohrožuje neuvěřitelně úplatná keňská vláda. Od mé cesty k jezeru Turkana uplynuly dva roky. Za tu dobu voda k El Molo nejenže nedotekla, ale dva miliony šilinků určených na projekt již záhadným způsobem stačily zmizet. Voda pro El Molo je to poslední co keňskou vládu či světová média zajímá.


Na modré se obloze začínají objevovat mraky a v horách nad Maralal nás zastihne průtrž mračen, která během okamžiku změní prašnou cestu v koryto řeky. Zdá se, že tolik očekávané období dešťů konečně přichází. Smyje prach z cest a alespoň na čas snad vrátí úsměv lidem od jezera Turkana. Na nic jiného než spravedlnost přírody tito lidé spoléhat nemohou.


Article comments:

20.05.2010 (12:06) icon Romanek 1997:

no fuj ten dedek mi priopominsaa jednoho kluka standu

Přidat komentář:
Jméno: *
E-mail: 
Vzkaz: *
Napsáno a zbývá    znaků
Opište kód z obrázku: *

close
Continent:
Country:
Destination:

Choose your location:

World Map
Close map