• czech-articles / 
  • Jižní Anglie – statistika mezi kapkami deště

Jižní Anglie – statistika mezi kapkami deště

Sedím v jedné z bournemouthských restaurací, venku zuří poryvy větru, do oken buší liják s kroupami. V ruce třímám jídelní lístek, jenž nemilosrdně připomíná, že v Anglii mají na čtyřicet náboženství, ale jenom dvě omáčky. V podivné skepsi přemýšlím, jak toto místo přišlo k přízvisku "holiday resort".

Text a fotografie chráněny autorskými právy. Reprodukce pouze se svolením autora (c) František Štaud (pro Travel Focus)
Další fotografie z Anglie

Po letech strávených na ostrovech Albionu jsem dospěl k závěru, že pokud jde o tamní počasí a kuchyni, mohou vás překvapit pouze příjemně. Básník John Heath-Stubbs tu musel prožít podobně chmurné odpoledne, když poněkud nevraživě o jižní Anglii prohlásil, že je to „ohyzdná a darebná země, sklánějící se k odporným západům slunce na konci dne." Nenechte se ale odradit pesimistickým úvodem článku, nenechte se otrávit dešťovými kapkami po přistání na letišti, ani nářky literátů nad jídelním lístkem. Je přeci statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno. A příjemná překvapení, nejen labužnicko-meteorologická, tu čekají na každého.  

 

Koneckonců davy návštěvníků, kteří do Bournemouth každoročně přijedou, jistě nejsou milovníci plískanic a gastronomických kalvárií. Bournemouth je vyhledávanou oblastí britských dovolenkářů již od dob královny Viktorie. Ročně jich tu můžete potkat více než pět milionů; ať už v rajtkách na koňské projížďce, se surfařským prknem chystající se zkrotit vlny zdejšího příboje, s golfovou holí a pohledem upřeným k čerstvě zastřiženému greenu anebo s nedělními novinami pod paží a s dětmi za ruku na procházce po plážích zlatého písku. Sama královna Viktorie tento resort pravidelně navštěvovala a jako ideální místo pro oddych jej doporučila i Benjaminu Disraelimu, britskému literátu a státníkovi. Také spisovatel Thomas Hardy byl místním krajem uchvácen o poznání více než kolega Stubbs, v Dorsetu vytvořil všechna svoje stěžejní díla a Bournemouth nazval „Středomořským místem odpočinku u Anglického kanálu". Britský statistický úřad je, v otázkách meteorologie, k jihu Anglie rovněž mnohem shovívavější, než ke zbytku Spojeného Království: dle statistických propočtů tady méně prší, méně fouká, slunce svítí téměř dvakrát tolik, je tu tepleji a zkrátka vůbec přívětivěji. Nicméně, byl to právě Disraeli, kdo pravil: „Existují tři druhy lží: lži, bohapusté lži a statistika".
Počasí ani statistika mi dnes nějak nepřejí, a tak hledám náhradní řešení.

Kamarádi do deště
Puby k Anglii patří stejně jako rozmary počasí. Před dalším takovým rozmarem se urychleně schovávám do Porterhouse na rohu, kde výčepní Jonathan oběma rukama roztáčí piva všech druhů, barev i odstínů - stout, lager, porter, ale. A rozlévá štamgastům vskutku osobitým, kteří sem pravidelně, tedy nejen v dešti, chodí na pintu nebo na tři. Týpek s brunátnou tváří, jehož všichni znají jako Elvise, udává notu celému lokálu při vyřvávání coververzí krále rokenrolu; deliriózní štamgast Phil, s nezúčastněným pohledem, potetovanými pažemi a prominentními slechy (jak tu eufemisticky nazývají odstáté uši); a David, manažer s tenkými obroučkami a tlustým doutníkem, který se snaží budit dojem, že má vše pod dohledem, a přitom vlastně nemá na co dohlížet.

Přestože anglické víno, neprávem podceňované a kontinentální Evropou přehlížené, v posledních letech pravidelně sbírá medaile na mezinárodních soutěžích, hlavním nápojem střední třídy zůstává v Anglii pivo - jakkoliv teplé, pohříchu neorosené a bez náznaku bílé pěny. „Za týden tady prolejou hrdlem deset tisíc liber (asi 420 tis. Kč). To je na takhle malý město hodně", chlubí se Jonathan. „Ve vinárně přes ulici mají prázdno, běž se tam podívat", vyzývá mě naoko a dodává další várku Fourtyniner Bitter.
Jonathan si pochvaluje i nedávné zrušení příkazu zavírat hospody v jedenáct večer - „všichni to do sebe lili hlava nehlava, programově se opili a když jsem je v jedenáct vyhodil, na ulici se porvali." Nyní mohou v klidu popíjet do rána a opilecké výtržnosti paradoxně téměř vymizely.
Soused u stolu mě mezitím v pauzách procítěného šlukování zasvěcuje do života v pubu:
„Tohleto je pravej anglickej pub - no music, no TV, no nothing. Jenom pivo a lidi."
„To je tvůj oblíbenej pub?", ptám se trochu hloupě.
„Ani ne. Ale chodím sem už vosumadvacet let".

Venku stále panuje počasí, že by chlapa z pubu nevyhnal. A Jonathan také nikoho nevyhání. Nemusí.

Na pláže, pojďme na pláže...
...dinosaur se ukáže, nebo jeho znamení, obtisknutá v kamení. Trošku dětinská říkanka, uznávám, ale ne zcela nesmyslná. Když ještě zubaté prehistorické kreatury vládly světu, trávily zřejmě spoustu času bloumáním po zdejším pobřeží. A zanechaly tady po sobě relativně hodně stop, takže hurá za nimi.
Ranní vítr zcela nečekaně odsunul baldachýn mraků z oblohy a vycházející slunce vyhnalo poslední stíny lageru z mé hlavy. Sluneční záře nízko nad zpěněnými vlnami je stěží uvěřitelná. Vlny burácí v pravidelném tepu, aerosol slané vody se vznáší ve vzduchu; radost se zhluboka nadechnout a se zatajeným dechem čekat na další vlnu.
Jižní Anglie je vyhlášená krásnými plážemi k bezstarostnému lenošení - jen si tak lehnout do písku a zpod těžknoucích víček sledovat mraky na nebi. Aktivnější návštěvníci mají možnost protáhnout si tělo na desítkách kilometrů pobřežních tras. „Jihozápadní pobřežní cesta" (The South West Coast Path), například, je poměrně slušná výzva i pro zdatné hikery. Provede vás jurským pobřežím, časem i nečasem, dechberoucími sceneriemi, a to v délce, věřte nebo ne, tisíc kilometrů.


Specifické místo na jižním pobřeží zaujímá tzv. Jurrasic Coast - tedy jurské pobřeží, táhnoucí se od Old Harry Rocks poblíž Swanage až po Exmouth v Devonu; téměř dvě sta milionů let stará historie otisknuta ve sto padesáti kilometrech krásného pobřeží. V prosinci roku 2001 byla tato oblast zařazena do seznamu Světového dědictví UNESCO. Krásné pobřeží je lemováno strmými útesy bílého vápence, se svěže zelenou trávou nahoře a nesčetnými oblázky dole. „To bílé, to jsou prostě skály, a nahoře roste tráva; je to sice stavěno dosti důkladně, tak říkajíc na skále, ale mít pod nohama kontinent, lidi, to je přece jen solidnější pocit", vyznal se ze svých dojmů v Anglických Listech v roce 1924 Karel Čapek.
Návštěvníky je tato lokalita oblíbena mimo jiné proto, že se na ní povalují, a na své objevitele stále čekají, prehistorické fosilie všech tvarů a velikostí. Sběr minerálů s otiskem historie se tak stal koloritem jižního pobřeží, převážně na plážích v okolí Charmouth a Lyme Regis. Najít zde můžete typické placky z trilobitů, otisky či zkameněliny ještěrů, hlavonožců, ichtyosaurů a dalších vyhynulých mořských příšer. Můj průvodce Tim mi pyšně ukazuje kus páteře, kterou tu obratel po obratli nacházel.

 

Purbeck v barvě žluté
Coby kamenem z Bournemouth dohodil a zbytek doplul trajektem, je v jihovýchodním cípu dorsetského hrabství schován Isle of Purbeck, tedy ostrov Purbeck. On to vlastně není zase až tak moc ostrov, a vlastně ani poloostrov. Spíše jen tvarově nedefinovatelný výběžek do moře. V dobách předglobalizačních se však řeka Frome často vylila ze břehů, odřízla veškerou komunikaci a dodala místu atmosféru nedostupného ostrova. Krajinu Purbecku definují zvlněné kopečky, mírné pahorky a všudypřítomné a stále žluté květy hlodaše evropského. „Kvete neustále", vysvětluje Tim. „Říká se, že až přestane kvést, líbání vyjde z módy".
Z lokality s pocitem odlehlosti se logicky stala vyhledávaná oblast společenské smetánky a dnes zde mají sídla celebrity z řad fotbalových manažerů a hvězd showbusinesu. Není se co divit, že se sem z Manchesteru uchýlil zpěvák kapely Oasis, Liam Gallagher, jemuž zjevně šedivé, průmyslem a deštěm sužované město nedělalo dobře na nervy. I matka Johna Lennona se rozhodla strávit tu příslovečný podzim života. Některé lokality jsou vskutku exkluzivní, a při vhodně volené dispozici stavby můžete z obývacího pokoje sledovat vzduté vlny Atlantiku a z ložnice na druhé straně poklidnou hladinu Poole Harbour. Zájmu celebrit odpovídají i ceny nemovitostí; podle některých průzkumů se jedná o jednu ze tří nejdražších lokalit na světě.
„Vyplatí se vůbec taková investice?", ptám se Tima. „Užijí si tady slunce?".
„Samozřejmě, tady je stále hezky!"

Je nutno přiznat, že v oblasti jižní Anglie vládnou skutečně lepší klimatické podmínky než jinde na ostrovech, alespoň statisticky. Nicméně vnímání počasí běžného Brita je našemu naturelu přeci jen trochu vzdálené. Například surfař Neil, který se před mým nevěřícím zrakem vynořil z mořských vln. Byl konec února! Když jsem se ho zeptal, jestli mu není zima bez váhání odvětil: „Vůbec ne, ani nepotřebuji rukavice", a z neoprenu mi ukázal konečky prokřehlých prstů se zjevnými známkami cyanózy.

 

Kdo by chtěl při cestách po Purbecku nahlédnout do středověké Anglie, neměl by minout Corfe Castle s přilehlou vesnicí. Hrad z jedenáctého století byl zbudován strategicky mezi purbeckými kopci, aby chránil vnitřní Dorset proti útočníkům z moře. Stavět ho začal Vilém Dobyvatel krátce po svém triumfálním vylodění u Hastings (1066), ničit ho začal ve víru občanské války Oliver Cromwell se svou armádou v roce 1646. Z původní dominanty se dochovala krásná a romantická ruina, která jako opona visí nad kamennou vesnicí. V místní krčmě se mi dostává druhého překvapení dne - vedle svítícího slunce - u praskajícího krbu si totiž pochutnávám na anglické kulinařině, řečeno bez známek ironie. Brambor pečený ve slupce, plněný tvarohem a zapíjený vínem z vinice přímo pod hradem ve mně nechávají hluboký dojem.

Ani se nechce věřit, že v tak malebném prostředí jako je Purbeck čepují pumpy British Petrol už desítky let v pravidelném tempu barely nafty, tankisté britské armády zde mají cvičnou střelnici a od dob Římanů se tu těží purbecký vápenec. Zcela v souladu s přírodou, decentně ukryto před návštěvníky, bez pozornosti zelených aktivistů.

Není hendž, jako hendž
Koho už šplouchání vln unaví, může se utrhnout od pobřeží a vyrazit do vnitrozemí, objevovat památky více či méně dávno objevené, přesto stále přitažlivé. Asi nejznámější v okolí je kruh z kamení, tedy Stonehenge. Za sedm tisíc let, co tu stojí už přeci jen trochu okoral, nicméně dosud si uchovává svoje kouzlo, a příchozí se nepřestávájí podivovat, jak a proč sem stěhovali tak obrovské balvany až z Walesu. Rozjímání v zástupech japonských turistů ovšem poněkud ztrácí na půvabu, a chcete-li si tu dopřát trochu samoty pro meditaci, je lepší dodržet tři zásady návštěvy Stonehenge: 1) vypravit se sem časně ráno, 2) ve všední den, a pokud možno 3) mimo hlavní sezónu. Třeba nějaké únorové úterý.
Stonehenge skutečně zůstává obdivován těmi, co mají pevné nervy, ostré lokty a dostatek času. Pro ostatní jsou tu místa méně obletovaná, avšak neméně mysteriózní. Třeba takový Knowlton Henge z pozdního neolitu, půl hodiny autem na sever od Bournemouth. I zde se na kruhovém valu můžete zamyslet nad zvyky starých Keltů, prolézt ruiny studeného kostela, v tradici Druidů promluvit se stařičkým tisem - a dozvědět se, že údělem všech je „krása a pak smrt", a v jeho spletitých větvích (nebo jsou to ještě kořeny?) nalézat papírky popsané nesrozumitelnými keltskými vzkazy. Jediný, kdo vás při rozjímání vyruší bude možná vesničan, co sem každé ráno a večer chodí venčit velkého psa, černého jako noční můra.

 

Nedaleko od Stonehenge je další pozoruhodné místo, Salisbury. „Malé město s velkou katedrálou", charakterizoval jej Karel Čapek. A na adresu svatostánku ještě dodal: „katedrála v Salisbury je něco tak dokonalého, že je ti úzko". Salisburská katedrála se určitě má čím pochlubit; třeba jedním ze čtyř dochovaných originálů základů demokracie - Magna Carta z roku 1215, snad nejkrásnější gotickou architekturou 13. století a určitě nejvyšší kostelní věží Velké Británie (123 metry).

Nový les a stará vzpomínka
Na koho? Na Viléma Dobyvatele, který po jižní Anglii zanechal možná více stop než zmiňovaní dinosauři. Nádhernému koutu v jihozápadním hrabství Hampshire dal nejen název, Nova Foresta, ale i systém správy a ochrany. Asi by se sám divil, že obojí zůstalo bez velkých změn v platnosti po téměř tisíc let. Po pravdě řečeno, název Nový les (New Forest) je dnes přinejmenším matoucí. Les byl možná „nový", když jej normandský vévoda a anglický král v roce 1079 prohlásil za královskou honitbu. A v té době slovo „forest" také neoznačovalo les v dnešním významu slova, nýbrž území určené pro lov. Svojí správou má oblast velmi blízko národnímu parku a za přívětivého počasí je rájem pro pěší, cyklistické i koňské výlety. Kromě krásných přírodních scenérií tu potkáte stáda divoké zvěře a na tisíce polodivokých poníků. A dle tradice, jeleni stále patří královskému dvoru, kdežto poníci běžnému lidu.

Pokud by vám snad v Novém lese nepřálo počasí, byť statisticky podložené, neváhejte s výletem do National Motor Museum v městečku se vznešeným jménem, Beaulieu. Od roku 1952 tu muž neméně vznešeného a stejně těžce zapamatovatelného jména, Edward John Barrington Douglas-Scott-Montagu, třetí Baron Montagu z Beaulieu, a jeho následovníci nashromáždili několik stovek dvou a vícetaktních exponátů - motorky, automobily, vozy formule 1, pokořitele rychlostních rekordů Bluebird a Golden Arrow, anebo vozy ve kterých se v bondovkách proháněl agent 007. Na své si tak přijdou nejen příznivci koní skrytých pod kapotou, ale i milovníci historie a filmu.
Únavu po celodenním toulání lesem můžete spláchnout v některých z luxusních lázní v okolí. Doporučuji třeba Chewton Glen Spa, exkluzivní a uznáními ověnčený podnik v unikátním prostředí s jedinečnými službami i cenami. Kromě zpoceného těla vám tu, jak brožura praví, „očistí i mysl od shonu dnešního světa". Připravte se však, že vedle těla a ducha se tu podstatně očistí i vaše bankovní konto, jedna noc v takovéto ubikaci může přijít na více než tisíc liber (přes 42 tisíc korun) a za očistnou kůru zaplatíte 80 liber na hodinu, tedy v přepočtu zhruba korunu za sekundu.
Ale to už jsme zase u čísel a statistiky - a statistika nuda je. Cestování po jižní Anglii nikoliv!


Rady na cestu
Jak se sem dostat:
Přímo do Bournemouth létá od 1. listopadu 2006 nízkonákladová společnost Thomson Fly. A pokud budete po Anglii cestovat, zpět do Prahy se můžete vrátit třeba z londýnského Lutonu nebo severoanglického Doncasteru. Společnost zajišťuje i půjčení automobilu. Více na: www.thomsonfly.com/cz  

Jak po ostrovech
Kromě vypůjčeného auta se po ostrovech můžete velmi pohodlně pohybovat i vlakem. Ten je relativně drahý, ale ušetřit můžete zakoupením některé z mnoha variant tzv. Railpassu. Více na: www.britrail.com
Pro důkladné prozkoumání Dorsetu doporučujeme využít služeb společnosti Discover Dorset, nabízející pěší nebo minibusové výlety po Dorsetu. Zárukou jsou vynikající průvodci a přijatelné ceny. Více na: http://www.discoverdorset.co.uk/  

Kam v dešti
Pro případ deštivého počasí nabízí jih Anglie řadu alternativ. Ať už jsou to historické katedrály, pečlivě udržovaná muzea nebo v textu zmiňované tradiční anglické hospody. Za návštěvu určitě stojí i Oceanárium v Bournemouth http://www.oceanarium.co.uk/  

 


Article comments:

No comments yet

Přidat komentář:
Jméno: *
E-mail: 
Vzkaz: *
Napsáno a zbývá    znaků
Opište kód z obrázku: *

close
Continent:
Country:
Destination:

Choose your location:

World Map
Close map