Zambie třetího tisíciletí

Při pohledu na mapu Afriky vypadá Zambie jako motýl mávající křídly kousek nad obratníkem kozoroha. Dodnes je považována za zemi divokou a nerozvinutou, trochu jako slepé rameno sousedního Konga. Od dvoutýdenního putování po této jihoafrické zemi očekávám všechno, jenom ne luxus, pohodlí a nezkorumpované profesionály. Ale není to zdaleka poprvé, co se moje předsudky vůči černému kontinentu ukazují jako zcela mylné.

Text a fotografie chráněny autorskými právy. Reprodukce pouze se svolením autora (c) František Štaud, napsáno pro Lidé a Země (únor 2009)


Přestože je Zambie s dvěma desítkami národních parků ideální destinací pro ta nejkrásnější safari, na turistické mapě Afriky se začíná pomalu objevovat teprve v posledních letech. Není to tak dlouho, co byla tato země jakýmsi chudým příbuzným sousedního Zimbabwe. Ještě koncem devadesátých let minulého století jezdilo do Zimbabwe na 3 miliony turistů ročně, zatímco Zambii téměř ignorovali. Pokud sem vůbec přijeli, zpravidla se zastavili hned na jižní hranici u světoznámých Viktoriiných vodopádů a odsud směřovali k jižním sousedům, do Namibie, Botswany, či Zimbabwe. Po politických a ekonomických nepokojích v Zimbabwe se však misky vah převážily na severní břeh řeky Zambezi; turisté začali objevovat Zambii a její přírodní bohatství.

Jakožto opozdilec v africkém turistickém průmyslu se Zambie poučila z chyb svých sousedů a rozhodla se nabízet ekologicky a kulturně přijatelnou a hlavně udržitelnou formu turismu, kdy jsou návštěvníci podněcováni k tomu, aby se dostávali do kontaktu s lokálními komunitami a dozvídali se podrobnosti o jejich kultuře, historii a tradici. Členové těchto komunit jsou na druhou stranu aktivně zapojování do turistického průmyslu - jako průvodci, stopaři, kuchaři, ale i jako manažeři. Zambie tak naštěstí na příliv turistů nezareagovala mohutnou výstavbou komunikací, hotelů a letišť, ale prozřetelně budováním luxusních kempů v těžko dostupných končinách. Zaostalá, a v odlehlejších částech země zcela chybějící, infrastruktura sice do značné míry komplikuje dopravu klientů, materiálu a proviantu, na druhou stranu ale dodává na syrové atraktivnosti luxusních kempů. Ty jsou převážně situovány kolem vodních systémů řek Zambezi, Kafue a Luangwa; některé jsou dostupné mnohadenní cestou autem po prašných cestách z Lusaky, některé pouze letadlem či helikoptérou. Většina kempů je navíc přístupná a obyvatelná pouze v období sucha, tedy přibližně mezi květnem a říjnem, v období dešťů se mnohé lokality mění v neprostupná bahniska a močály, zcela izolované od okolního světa.

Safari zážitek v typických destinacích jako je Keňa, Jihoafrická Republika či Tanzánie zpravidla spočívá v minibusech nacpaných asijskými turisty v plné fotozbroji, s objektivy namířenými na jednoho nezúčastněného lva. Zákaz opouštět automobil, či pohybovat se po parcích po setmění je striktně dodržovaným pravidlem. Turisté si samozřejmě začínají uvědomovat omezení takovýchto prožitků a hledají více muziky, třebas i za více peněz. A Zambie jim nenabízí jenom malý cimbál, nýbrž plnohodnotnou filharmonii nevšedních zážitků a vzpomínek. Kromě toho, že noční safari tu jsou součástí běžného menu všech kempů a ubytoven, začal v Zambii vzkvétat nový přístup k poznávání divoké přírody - tzv. walking safari. Tedy pěší, i několikadenní výpravy do buše, samozřejmě pod dohledem ostřílených průvodců.

Zatímco v řadě afrických zemí jsou pěší safari zakázána, v Zambii je tento způsob poznávání přírody stále na vzestupu a zambijská walking safari jsou považována za nejkvalitnější, a zároveň za nejbezpečnější. To proto, že podléhají přísným nařízením a pravidlům - skupinu turistů maximálně o sedmi lidech doprovází zkušený místní průvodce a stopař, ale i vládní ozbrojenec. Nutno však přiznat, že přes veškerou snahu a bezpečnostní opatření čas od času dojde k nečekané události končící smrtí, jako třeba před několika lety, kdy tříčlennou skupinu ve složení, fotograf, průvodce a ozbrojený doprovod napadl slon a průvodce ušlapal.

Děs i krása pěších safari spočívá v možnosti pohybovat se ve stejném prostředí jako dravé šelmy, či těžkotonážní tlustokožci, v nutnosti zapojit všech pět, nebo raději hned všech šest, smyslů, v příležitosti podívat se zvěři z očí do očí a ne si jenom z relativního bezpečí Jeepu odškrtávat velkou pětku. Ti, co měli tu příležitost projít se pěšky uprostřed africké divočiny v bezprostřední blízkosti nezkrotné zvěře, vzpomínají na klasické safari v automobilu jako na dětskou hru.

Byl to britský ochránce přírody, Norman Carr, kdo v Zambii přišel s nápadem pěších safari. Carr znamenal pro zambijskou přírodu něco jako manželé Adamsonovi pro Keňu. V polovině minulého století přesvědčil náčelníka Nsefu, aby část své země přeměnil na přírodní rezervaci a otevřel ji veřejnosti - ku prospěchu jak divoké zvěře, tak místních obyvatel. Po dalším půlstoletí se tato filosofie stala pilířem budování dalších rezervací a kempů, a to nejen v Zambii. Pro svůj záměr si Carr získal obrovskou podporu jak politických špiček, tak veřejnosti. Jenom pro ilustraci, Carrova pohřbu se v dubnu 1997 účastnilo na osm tisíc lidí, včetně tehdejšího zambijského prezidenta Kaundy.

Zambie není zemí velké pětky, nosorožce tu spatříte bohužel pouze vyřezané ze dřeva na stánku prodavače suvenýrů. Do sedmdesátých let minulého století byla Zambie považována za zemi s největší populací a variabilitou divoké zvěře v Africe. Nekontrolovatelné pytláctví stavy zvěře bohužel drasticky zredukovalo a některé druhy vymizely úplně. Ačkoli zambijská vláda proti pytlákům vytáhla do nekompromisního boje, nelegální lov zvěře nadále pokračuje dodnes. Ať už je to pro tzv. bushmeat, tedy zvěřinu, nebo pro slonovinu, jako složku tradiční čínské medicíny. Nosorožci byli pytláky vyhubeni z několika tisíc kusů na nulu. Ani „Save the Rhino Trust", nezisková organizace založená právě Normanem Carrem nedokázala zabránit kompletnímu vymícení populace nádherných tvorů, jejichž rozemleté rohy jsou na Dálném Východě nesmyslně považovány za účinné afrodisiakum. Až v roce 2003 bylo do Zambie znovu přivezeno pět nosorožců z JAR, za podpory frankfurtské zoologické zahrady. Na celý projekt dohlíží Hugo van der Westhuizen a malá armáda ozbrojenců, vysílající dennodenní patroly na ochranu proti pytlákům. Snad budou mít v jejich počínání více štěstí než Norman Carr.

V národních parcích Zambie dnes operuje řada společností a organizací, které dostali od vlády požehnání provozovat turistické kempy přímo v národních parcích. Tyto koncese jsou však velmi prozíravě podmíněny tím, že personál kempu bude z velké části tvořen lidmi z lokálních komunit, část výtěžku bude věnována na místní rozvoj a po vyškolení schopných manažerů z místních obyvatel bude správa kempu předána do jejich rukou. Tyto společnosti tak hrají velkou roli nejen v aktuální pomoci stále chudé zemi, ale pro rozvoj Zambie představují i velký potenciál do budoucnosti - dle biblické parafráze dávají hladovému rybu na ukojení hladu, ale zároveň jej učí rybařit.

Například projekt děti v divočině, Children in the Wilderness, každoročně realizovaný společností Wilderness Trust má geniální, přesto velmi jednoduchou filosofii: my naučíme děti milovat přírodu, dokud jsou malé a ony ji samy, až vyrostou, automaticky budou chránit. Každý rok na jeden nebo dva týdny vyklidí Wilderness Trust celý kemp a namísto platících klientů pozvou černošské sirotky, děti ulice nebo malé vesničany z chudých rodin a zdarma jim nabídnou to, za co ostatní platí tisíce dolarů. Kromě toho je pro děti připravena speciální náplň pro „zažehnutí" zájmu o přírodní bohatství, ale i edukační program věnovaný například problematice AIDS. Už zde vznikají kontakty, přátelství, láska ke zvířatům a mnohé z těchto dětí nastoupí později ke společnosti „do učení", aby se z nich stali prvotřídní průvodci a stopaři.

   

Zambie se nikdy nesnažila prezentovat jako země levných safari; přívěšek „safari vašeho života" je však více než oprávněný. Turisté tu platí za přepychové ubytování a dokonalý servis v překrásných lokalitách, za soukromé lety i za transport jídla a pití do vzdálených končin. Odměnou je luxus „bosých nohou", kdy, zcela mimo dosah mobilních operátorů a internetových providerů, sdílíte národní park velikosti středočeského kraje s dalšími deseti hosty a třemi desítkami personálu, který vám je dnem i nocí k dispozici. A hřejivý pocit z „dobře utracených" peněz nabízí také fakt, že velká část z vašich dolarů skončí jako podpora pro místní komunitu, na opravu školy, nemocnice nebo cesty.

Pokud jsem si kdy kompiloval seznam deseti věcí, které bych chtěl během tohoto života vidět a zažít, po dvou týdnech putování po Zambii bych většinu z nich mohl rovnou odškrtnout.


           Seznam cestopisů ze Zambie:

  1. Zambie třetího tisíciletí
  2. Viktoriiny vodopády
  3. Magické vlny řeky Zambezi
  4. Na pláních Busanga - Národní Park Kafue
  5. Hrošice na jednu noc - Jižní Luangwa

Article comments:

No comments yet

Přidat komentář:
Jméno: *
E-mail: 
Vzkaz: *
Napsáno a zbývá    znaků
Opište kód z obrázku: *

close
Continent:
Country:
Destination:

Choose your location:

World Map
Close map